Ageus 2,10-18
24.04.2010 10:00 Kategorie: Úvahy
Text z Bible: Ageus 2,10-18
Izraelci byli Hospodinem vysvobozeni z otroctví v Egyptě a přivedeni do zaslíbené země. Hospodin s nimi uzavřel smlouvu, kde bylo jasně řečeno co Bůh od vysvobozeného národa očekává. Pokud budou smlouvu dodržovat, požehná jim. Pokud ji nebudou dodržovat, budou zlořečeni. A oni s tím souhlasili.
Po několika staletích Izraelci Hospodina opustili a Hospodin je nechal, ať si dělají svobodně co chtějí, ať si stanovují vlastní pravidla, vlastní autority, vlastní bohy a ať si to užijí. Dopadlo to tak, že byli poraženi od cizích pohanských národů, se kterými ovšem sdíleli stejné, vlastně už pohanské hodnoty. Poslední hřebík do rakve byl zatlučen Nebukadnesarem, který je odvlekl do Babylónie. Izrael a Judsko neexistují. Po 70letech se hrstka z nich, se vrátila zpět do Judska a začala znovu budovat chrám, začali číst Zákon, protože se rozhodli, že tentokrát to všechno bude jinak. Byli to lidé, kteří opustili svoje zabydlené pozice v Persii a šli do zaostalé země, kde hlavní město Jeruzalém je v ruinách a oni budou muset začít úplně znova. Byli to lidé, kteří to mysleli s Bohem vážně a přinesli pro to i oběti. Jako by se zakládal nový sbor. Zákoníci promysleli další pravidla, kréda a to všechno mělo pomoci duchovnímu růstu a zabránit úpadku, který postihl jejich otce v době prvního chrámu.
Ale už během pár měsíců se ukázalo, že Hospodin není spokojen a posílí proroka Agea, který ukazuje představitelům, že se prostě nedaří vize a cíle naplnit a že je tu opět něco špatně.
Hospodin vyzývá Agea ať zeptá kněží jestli svaté věci (obětované maso v cípu roucha) posvětí dotekem další jídlo.
Odpověď je NE.
A druhý dotaz je opačný, jestli člověk poskvrněný mrtvolou svým dotekem může znečistit jídlo.
Odpověď je ANO.
Pán Bůh to uzavírá slovy: A přesně tak je to i s tímto lidem. Sice obětují posvátné věci, tak jak si Bůh přeje, ale tím, že jsou sami nečistí tak svatost nepřechází na ně, ale naopak znečistí celou oběť.
Všechny ty náboženské úkony jsou zbytečné, protože jsou znečistěny. Přestože se jedná o posvátné záležitosti, prováděné správě podle biblických pravidel, podle Boha nemají naprosto žádný efekt a nepřinesou požehnání. Protože požehnání nepřechází automaticky, nebo magicky na člověka, který nerespektuje Boha. Je to zvláštní, že právě hrstka lidí, kteří byli nábožensky zanícení, na rozdíl od drtivé většiny, která zůstala v Perzii, je tato hrstka lidí kárána. Hospodin s nimi není spokojen a doslova říká, že svým přístupem znečišťují posvátné věci. Ne, že by oběť posvětila je, ale naopak oni ji znečistí.
A výsledek je ten, že takový přístup ke chrámu, k obětem a Božímu slovu nepřináší požehnání ani v osobním životě, natož v tom společném.
Lidé vynakládají velkou námahu, ale sklízí málo. A tak se znovu snaží a namáhají, ale není z toho nic a jsou otráveni. Hospodin se přiznává, že on jim poničil výsledky jejich námahy. A přesto se lidé neptali, proč se to tak děje a na Hospodina nedbali.
Pokud dojde u lidí ke změně, pokud dojde u lidí k obrácení, Hospodin slibuje, že se k nim přizná a požehná jim.
Doslova říká: Ode dneška vám požehnám. Má to jedinou podmínku, odevzdat se cele Hospodinu a respektovat ho naplno ve všem, co od nás očekává. Žádná polovičatost, žádný výběr toho, co se mi z náboženství hodí. Bůh pro nás udělal maximum a totéž očekává od nás.
Izraelci byli Hospodinem vysvobozeni z otroctví v Egyptě a přivedeni do zaslíbené země. Hospodin s nimi uzavřel smlouvu, kde bylo jasně řečeno co Bůh od vysvobozeného národa očekává. Pokud budou smlouvu dodržovat, požehná jim. Pokud ji nebudou dodržovat, budou zlořečeni. A oni s tím souhlasili.
Po několika staletích Izraelci Hospodina opustili a Hospodin je nechal, ať si dělají svobodně co chtějí, ať si stanovují vlastní pravidla, vlastní autority, vlastní bohy a ať si to užijí. Dopadlo to tak, že byli poraženi od cizích pohanských národů, se kterými ovšem sdíleli stejné, vlastně už pohanské hodnoty. Poslední hřebík do rakve byl zatlučen Nebukadnesarem, který je odvlekl do Babylónie. Izrael a Judsko neexistují. Po 70letech se hrstka z nich, se vrátila zpět do Judska a začala znovu budovat chrám, začali číst Zákon, protože se rozhodli, že tentokrát to všechno bude jinak. Byli to lidé, kteří opustili svoje zabydlené pozice v Persii a šli do zaostalé země, kde hlavní město Jeruzalém je v ruinách a oni budou muset začít úplně znova. Byli to lidé, kteří to mysleli s Bohem vážně a přinesli pro to i oběti. Jako by se zakládal nový sbor. Zákoníci promysleli další pravidla, kréda a to všechno mělo pomoci duchovnímu růstu a zabránit úpadku, který postihl jejich otce v době prvního chrámu.
Ale už během pár měsíců se ukázalo, že Hospodin není spokojen a posílí proroka Agea, který ukazuje představitelům, že se prostě nedaří vize a cíle naplnit a že je tu opět něco špatně.
Hospodin vyzývá Agea ať zeptá kněží jestli svaté věci (obětované maso v cípu roucha) posvětí dotekem další jídlo.
Odpověď je NE.
A druhý dotaz je opačný, jestli člověk poskvrněný mrtvolou svým dotekem může znečistit jídlo.
Odpověď je ANO.
Pán Bůh to uzavírá slovy: A přesně tak je to i s tímto lidem. Sice obětují posvátné věci, tak jak si Bůh přeje, ale tím, že jsou sami nečistí tak svatost nepřechází na ně, ale naopak znečistí celou oběť.
Všechny ty náboženské úkony jsou zbytečné, protože jsou znečistěny. Přestože se jedná o posvátné záležitosti, prováděné správě podle biblických pravidel, podle Boha nemají naprosto žádný efekt a nepřinesou požehnání. Protože požehnání nepřechází automaticky, nebo magicky na člověka, který nerespektuje Boha. Je to zvláštní, že právě hrstka lidí, kteří byli nábožensky zanícení, na rozdíl od drtivé většiny, která zůstala v Perzii, je tato hrstka lidí kárána. Hospodin s nimi není spokojen a doslova říká, že svým přístupem znečišťují posvátné věci. Ne, že by oběť posvětila je, ale naopak oni ji znečistí.
A výsledek je ten, že takový přístup ke chrámu, k obětem a Božímu slovu nepřináší požehnání ani v osobním životě, natož v tom společném.
Lidé vynakládají velkou námahu, ale sklízí málo. A tak se znovu snaží a namáhají, ale není z toho nic a jsou otráveni. Hospodin se přiznává, že on jim poničil výsledky jejich námahy. A přesto se lidé neptali, proč se to tak děje a na Hospodina nedbali.
Pokud dojde u lidí ke změně, pokud dojde u lidí k obrácení, Hospodin slibuje, že se k nim přizná a požehná jim.
Doslova říká: Ode dneška vám požehnám. Má to jedinou podmínku, odevzdat se cele Hospodinu a respektovat ho naplno ve všem, co od nás očekává. Žádná polovičatost, žádný výběr toho, co se mi z náboženství hodí. Bůh pro nás udělal maximum a totéž očekává od nás.
